ENIAC

ENIAC je jeden z nejznámějších počítačů, jaký kdy byl sestrojen. Na první pohled by sice jeho příbuznost s dnešními PC hádal asi málokdo, přece jenom monstrum zabírající celou halu, vážící co plně naložený náklaďák a za cenu luxusní jachty má ke spotřební elektronice trošku daleko, přesto byl prvním počítačem moderního typu a zavedl základní principy a postupy využívané dodnes. Byl prvním čistě elektronickým počítačem a poprvé se objevila tzv. von Neumannova koncepce. ENIAC měl vnitřní paměť (elektronkovou, feritovou) i vnější paměť (děrné štítky), měl oddělenou datovou a instrukční sběrnici, využívá vnitřního programování a umí i podmíněné skoky (měnit další průběh výpočtu podle výsledku předchozích operací). ENIAC je přímým předchůdcem všech dnešních počítačů.

ENIAC nebyl sice prvním matematickým strojem, už před ním existovala spousta zařízení schopná matematických výpočtů (vesměs analogových mechanických, nebo elektromagnetických relátkových), ale až ENIAC byl zásadním kvalitativním skokem kupředu. Svým výkonem i schopnostmi předčil všechny své předchůdce dohromady a umožnil řešení problémů, které se do té doby zdály neřešitelné. Potřeba takového výpočetního výkonu se objevila za II. světové války, kdy americké dělostřelectvo potřebovalo značné množství balistických tabulek k určování trajektorií střel. Ty musely být vytvořeny pro každou zbraň zvlášť a nebyla to vůbec jednoduchá záležitost. Klasickými metodami (počtář + jednoduchý kalkulátor) trval výpočet jedné tabulky asi 20 hodin a ani velký tým počtářů nedokázal uspokojit potřeby armády. Problém měl vyřešit až ENIAC. Ten však nebyl nakonec dokončen včas, válka mezitím skončila a ENIAC tak nemusel sloužit původnímu účelu. Rozhodně ale nezahálel, účastnil se mnoha vojenských a vědeckých úkolů ještě několik dalších let. Nakonec byl překonán a nahrazen novými, výkonnějšími stroji využívajícími již polovodičové součástky.

Zpet